svátek tomášů

Je spoustu otázek života, které nebudou a zřejmě ani nemají být nikdy zodpovězeny. Ale jediné, co opravdu nechápu a nikdy nepochopím je, proč se lidi k sobě chovají jako zmrdi. Každý máme svý problémy, někomu se hroutí svět ze zlomeného nehtu, někomu se rozpadá rodina, někomu se pes vyčůral na gauč. Každý máme to svý. Tak tohle prostě nechápu. Já pokud někoho nemám ráda, tak se mu do života nepletu a to stejné očekávám od něj. A pokud má někdo s vámi problém, každý slušný férový člověk by vás s ním měl přece konfrontovat.
To byla taková odbočka vedle. Další věc, kterou nesnáším víc než olivy je, když holka mluví sprostě. Je to prostě nechutný. Proto se omlouvám za slovo, které následuje hned ve druhé větě. Taky mi nějaké slůvko občas ulítne jako prso Janet Jackson.

Co se týče mého života, je to začarovaný kruh. Škola se stále střídá s prací a semtam se najde čas na workout a spánek. Jo a hlavně seriály. Dneska jsem si zase zahrála na Sestru číslo jedna, protože se mamka před několika lety rozhodla, že se můj brat bude jmenovat Tomáš, za což ji dodnes uznale plácám po rameni (je to hezké jméno) a ráno jsem bratrovi udělala snídani. Měla jsem ranní směnu a v práci jsem si po dlouhé době mákla, ale i přes veškeré vysílení jsem byla schopna nastartovat svůj shopping-maniac program a hledala nějaký vhodný dárek, jelikož už pár let mám tu čest být bratrovým stylistou (bohužel mi nedovolí úplně všechno, to by byl jinej švihák). První obchod, kam jsem zamířila, byl H&M, a jako obvykle mi tihle dva šikulové nehodili klacky pod nohy. Vyrazila jsem ke slevovým stojánkům a tetelila se blahem, až mi na chvíli bylo líto, že nejsem kluk. Na první pohled jsem se zamilovala do jarní bundy, která mě natolik okouzlila, že jsem se rozhodla ji bratrovi vzít, ať to stojí, co to stojí. Málem jsem dostala endorfinový záchvat (pokud něco takového existuje), když jsem k tomu všemu zjistila, že cena byla víc než příznivá, a bez jakéhokoliv dalšího prohlížení jsem si bezohledně razila cestu k pokladně. Challenge accepted. Trochu jsem se bála bratrovy reakce, ale zamiloval se do ní taky, jediná mamka se na to moc netvářila, že prej to má barvu montérek, ale oba jsme jí odsekli ve stylu "ty tomu nerozumíš".
Jsem občas trochu sobecká, ale nakupování dárků miluju.

Co se týče štěněte, to si stále razí heslo robota Číslo 5, tudíž vše R-O-Z-M-O-N-T-O-V-A-T. Ale i přes to, že jsem se vždy považovala za téměř ortodoxní kočkomilku, jsem našla obrovitánské zalíbení v psím projevu lásky. Já tohle praštěné štěně z ulice prostě miluju.

Nejlepší/nejlevnější cottage s čerstvou bazalkou.
Vzadu pomstychtivě přihlížejí Červená rajčátka (pochopí jen fandové Simpsonových :D).

Procházka se štěnětem a její bezpochyby první seznámení s velkou modrou vlnící se plackou.

Nejlepší boty, které mají své roky slávy za sebou. Dnes jsem je s těžkým srdcem a pytlem odpadků odsoudila k věčné temnotě na dně popelnice.
 

A jeden song připomínající mi má krásná léta na střední.