good girls gone wild

Včerejší den byl ve znamení překvapení.
Stálo mě to opravdu hodně přemlouvání, abych se zvedla a začala trénovat malbu na přijímačky. Nakonec jsem se pro tohle trávení pátečního večera tak nadchla, že jsem ze skříně vytáhla všechny malířské potřeby, nad kterýma jsem před rokem rituálně přísahala, že už se jich nikdy více nedotknu. Během vytahování všech štětců, palet, akrylových a olejových barev a kalíšků na vodu jsem si promýšlela, co vlastně budu malovat. Všechno bylo připraveno. Štětce v pozoru, barvy na mě nadšeně hleděly a těšily se, až se s nima vyblbnu. Celé tohle mé nadšení zkazil okamžik, kdy jsem si vzpomněla, jak obrovskej trotl jsem, že jsem si v první řadě nezkontrolovala stav papírů. Ten byl totiž nulový. Tak jsem všechno naházela vztekle zpátky do skříně a vzala do ruky uhel, abych aspoň něco nakreslila. Po půlhodině snažení jsem se začala proklínat, že jsem vůbec kdy přestala kreslit. Ono vykreslit ruku je pro mě totiž dlouholetý proces. Vzdala jsem to.

Sedla jsem si na facebook a snažila se uklidnit svou neuspokojenou mysl. Do pokoje mi vletěl bratr se zděšeným výrazem nafukovací panny a když jsem se ho zeptala, co se stalo, vedl dlouhý monolog, jehož většině jsem nerozumněla, ale pochopila jsem jeho hlavní podstatu = chybělo málo a já mohla čichat kytičky zespoda. Nastal nám totiž jakýsi problém s topením a kdyby ho bratr v poslední chvíli nešel řešit, dost jednoduše by náš barák nejspíš celý vyletěl do vzduchu. Stáhl se mi žaludek a v okamžiku, kdy jsem se tuto novinu dozvěděla, přímo úměrně narostla má potřeba jít se ožrat. Protože jestli to, že jsem unikla smrti, není důvod k okamžitému oddání se alkoholu, pak už nevím co. Zalarmovala jsem kamarádky, které měly namířeno do nově otevřeného klubu a okamžitě vyrazila. Vlastně jsem se ještě nikdy v životě takhle rychle nevypravila z domu.

Byly jsme tři. Přijely jsme tam, v krvi už nám vesele kolovala dávka ethanolu, za vstup jsme zaplatily páďo, což nám vzhledem k úrovni podniku připadalo dost férové. Na mladého, vyzáblého šatnáře jsme naházely kabáty a dychtivě si razily cestu k baru. Klub byl poloprázdný, přijely jsme brzo. Holky do sebe házely půlky finské, já opatrně usrkávala fifku bílého, přeci jen jsem se hodinu předtím nadopovala antibiotiky. Čas nějak rychle plynul, holky měly pusy jako bumerangy a najednou jsem si uvědomila, že tančím na parketu s kamarádkou. A že tam tančíme jako jediné. Téměř celý večer potom na mě řvala "tohle je moje písnička, jdem tančit!" a tak jsem se z toho parketu vlastně ani nehla, a odtančila celej DJův playlist. Ale užila jsem si to božsky.

Nějaké poznatky:

1. Když za váma přijde číšník s otázkou "co si dáte princezny?" a vaše posilněná kamarádka mu z centimetrové vzdálenosti do obličeje vyštěkne VODKU!, měly byste jí okamžitě objednat džus. Tahle slušná holka už další bídačení vodkou nepotřebuje.

2. Nikdy se neopíjejte natolik, abyste případně nemohly kamarádce podržet vlasy. Ale jestli jste se rozhodly si všechny užít večer "naplno", můžete si na záchodech spolu kolektivně blít. 

3. Nemusíte se po půlročním zakalení s kamarádkami krotit, abyste příští den na rande vypadaly hezky a svěže. Stejně žádné nebude.

Snídaně jako vždy (pohanková čoko kaše, jahody, jogurt)

Jediný momentálně populární song, který fakt miluju. Na tu párty náladu.