enadr párty víkend

Uběhl týden od posledního článku, já stihla sežrat další tabulku 85% čokolády, uhnat si angínu, prohodit pár slov se svými novými puberťáckými spolužáky a hrdinsky sebrat pár směn v práci. Žádný z těchto dní nebyl zajímavý a proto se zaměřím na jediný zajímavý den v mém nabitém týdnu, tudíž opět páteční podvečer.

Jediná moje růžová věc, sluchátka :)

Původně bylo v plánu sebrat třídveřácké auto, namačkat se do něj se svým oblíbeným triem a vyrazit do Olomouce kouknout na zápas Baníku. Ne, že bych byla ze sledování fotbalu odvařená, vlastně nejsem vůbec žádnej pasivní sportovec, ale Olomouc je krásná a v plánu bylo si ji poté prošmejdit a možná skočit na véču do nějaké restaurace, což znělo jako moc fajn dospěláckej večer. Jak to vždycky u těhle super promyšlených akcí bývá, i tato byla zrušena vlivem počasí a tak jsem se smutně oddala myšlence, že páteční večer strávím doma.
Naštěstí jsem měla štěstí (slovní zásoba úderem půlnoci utekla pod stůl) a ozvali se mi kamarádi z nedaleké vesnice, které jsem neviděla 3 roky! Před těmi třemi léty, kdy jsem nosila fialové kalhoty, vlasy oškubané jako kur domácí a měla šestnáct let, jsem za nima jezdila velmi často a na tyhle časy vlastně úplně nejradši vzpomínám, když si odmyslíme ten vzhled a puberťácké smýšlení. Ani nevím, co byla příčina toho, že jsem se s touhle supr bandou přestala úplně stýkat. Částečně jsem se těšila a částečně měla obavy z toho, jací kluci budou, jaká bude zábava, přecejen vždycky to byly hodně divoké house-párty s barákem plným lidí a alkoholických nápojů, trochu jako z těch amerických teenage komedií, a neměla jsem žádnou záruku toho, že je s klukama pořád taková sranda. Mé obavy se nenaplnily a večer byl úžasný. Bylo neskutečně příjemné vidět, jak hoši dospěli, všichni měli holky, všichni chodili na VŠ nebo už pracovali a já si v tu chvíli uvědomila, v jak debilním věku jsme, že už teď si občas přeju být zase o ty 3 roky mladší a neřešit, že v sobotu dopoledne musím do práce a tudíž to nesmím s tím jucháním moc přehánět. Pouštěli jsme písničky od Bloc party, na které jsme tenkrát (zamlada) tancovali a pogovali až do rána, což jsme si zopakovali, písničky od Kooks, karaoke a potom nějaký ty novoty, ale to už nemělo ten nádech nostalgie. V noci se to zase zvrhlo, kluci pustili Harlem shake a když se začali svlékat, už jsem byla natolik společensky unavená, že jsem se o tom dozvěděla vlastně jen z fotek. Díky tomu jsem si ale pořídila 5 hodin celkem kvalitního spánku a ráno se mi skvěle vstávalo, jakoby ten alkohol měl na mě pozitivní vliv, smutné. S úsměvem na rtech a vzpomínkách na další velmi vydařenou párty jsem se dobelhala domů, kde mě čekal krutý návrat do reality při pomyšlení, že za 3 hodiny mi začíná směna.

Párty outfitíček, růžový nehtíček a bordelíček

V sobotní den jsem tedy do práce šla s obrovitánskou nechutí, navíc jsem měla předpovězeno, že bude dost velký frmol, což se bohužel potvrdilo. Jedinou výhodu to však mělo, pracuju totiž v OC Nová Karolina, která zrovna slavila první výročí, což znamená, že ve valné většině obchodů byly slevy, takže zákazníci chodili s plnýma igelitkama, zářivým úsměvem a dobrou náladou z dobrého kupu. Někteří měli takovou radost, že mě nebrali jen jako nějakou obsluhující podřadnou bytost, ale dokonce měli chuť si povídat, což jsem i já při osmihodinové směně ocenila. Takže práce byla natolik příjemná, že jsem si ani neuvědomila, že mě po těch osmi hodinách ve stoje bolí nohy. A že těch 5 hodin spánku zas tak kvalitní nebyly.

Každopádně přežila jsem to ve zdraví, angínu jsem chytla až dnes. A to díky dlouhé procházce se štěnětem ♥

Vypadá to nelibě, chuťové buňky však reagovaly pozitivně!
(špaldové těstoviny s cottage, cherry rajčátky a vlastně vším, co lednička zrovna nabídla)

Svetr ze sekáče za 10 kaček + úsměv k nezaplacení haha

(jeden z těch nostalgických songů, škoda že nové album stojí za mou starou roztrhanou bačkoru, kterou vzalo štěně útokem)