vesmír kolem krku

Počínaje dneškem se slavnostně počastuju titulem Pracant roku. Ráno jsem byla v práci, kde byla tak neskutečná nuda, že největším odvazem dne byla procházka na WC, která mě aspoň na chvíli vytrhla z těch 3x2 metru, na kterých se v práci pohybuju. Nebaví mě někde jen tak nečinně stát, pobídla jsem tedy svou línou náturu a pustila se do sanitárního úklidu, za který by se nestyděl ani Mr. Proper a jeho navoskovaná pleška. Po práci jsem se šouravým krokem přenesla do Alberta, kde jsem nakoupila suroviny na "pozdní nedělní rodinný oběd", který jsem rodince slíbila už včera, ale ještě ve mně doznívaly zbytkáče z pátku. Jo, až tak těžkou kocovinu jsem si z toho prokletého pátečního večera odnesla.

Tenhle šátek jsem dostala na Vánoce od babičky. Teda od Ježíška.

Cestou domů jsem v Naturlife (obchod se zdravou výživou) potkala mou téměř šedesátiletou tetu, kterou znám odmalička, ale do které bych ani ve snu neřekla, že se zajímá o zdravou stravu. To je možná další nepodstatná věc, kterou byste o mě měli vědět - jsem králík. Zeleninu a ovoce miluju a jsem přešťastná, že se stále více (nejen) mladých lidí zajímá o svou tělesnou schránku. Tuhle jsem narazila na blog nějaké slečny, která měla na blogu fotku červeného tácu přeplněného produkty se žlutým zakulaceným písmenkem "M", ke kterému nezapomněla připsat milion srdíček a popisek "I love Mekáč". Každý svého štěstí strůjcem, takže aj dont ker, ale co mě opravdu zarazilo, byl komentář pod článkem, kde nějaká holka napsala něco ve stylu, že konečně vidí blogerku, která nejí pořád jen ty zdravý sračky, ale umí se najíst normálně. WTF? To už žijeme v tak zvrácené době, že jíst zeleninu a ovoce není normální?
Nechala jsem se trochu unést, protože o jídle bych mohla mluvit hodiny. To byl taky důvod, proč jsme s tetou prokecaly celou cestu domů. Konečně se v mém okolí objevil někdo, kdo mě chápe. Alespoň co se jídla týče.

Linguine s listovým špenátem, mozzarelou a bazalkou ♥