asi tak 6x napsanej článek

Je fakt trapný, že mám rozepsaných asi 5 konceptů, ale ani jeden nejsem schopna dokončit. Připadám si, jako bych začínala od píky a tohle byl můj vůbec první článek na blogu. Jojo, nepřispět téměř 4 měsíce se mi vymstilo a já ztratila onen motor, který mě poháněl k psaní jednoho článku za druhým. Ony jsou stejně pořád o tom samým. Kde jsem byla, co jsem dělala a kolik alkoholu jsem tam vypila.

Čtyři měsíce jsou dlouhá doba a kdybych měla rozepisovat všechno, co se mi za tu dobu stalo, už bych ani nikdy nemusela vylézt z postele a mohla bych jen pořád psát a unavovat vás debilními kecy srovnatelnými s odposlechy z poslanecké sněmovny. A proto, jako vždy, rozepíšu jen ty nejdůležitější mezníky.

Začala bych asi tím, že jsem teď v Brně, ležím v posteli v zapraseném studentském bytě, všude se válí lahve od alkoholu, na stole je rozsypaná drtička s trávou, o rameno se mi opírá a dýchá mi na krk nejskvělejší mužskej na světě a já se přiblble usmívám a užívám si svůj mladej, zhýralej život. Je tu nákupní košík, na něm visí STOPka, z nepochopitelnýho důvodu je tu stojan na lízátka a na dveřích visí policejní pásky z místa činu. Milovali byste to tu.

V první řadě bych se chtěla jen narychlo zmínit o tom, jak parádně jsme se měli s děckama v Jugošce. V autobuse nám dělalo společnost Cuba Libre (rozuměj jako nejlevnější tuzemák smíchanej s hnědou limčou tvářícísejakocola), ubytováni jsme byli v apartmánech, který byly orientovány na výhled na moře, takže každoranní kocovinu jsem snídala za zvuku šumícího moře. Dělali jsme si výlety, jednou na Korčulu, jednou na Makarskou, každý den do neznámých veselých alkoholových světů, do města duchů, téměř každý den jsme si dopřávali speciality tamní kuchyně a měli se prostě hrozně fajn. Přijela jsem opálená, unavená, nadšená.

Jestli vás předtím zaujala pasáž o nejskvělejším mužským na světě, tak se to stalo na mé oslavě narozenin. Slavila jsem je spolu s kamarádkou. Začalo to v 5. Hosty zdálky vítal obří transparent s party nadpisem. Kupy jídla. Při vstupu každý dostal identifikační pásky (naprosto výbornej narozeninovej dárek mé kamarádky!). Lidé přicházeli, nosili boží a originální dárky, alkohol, pořád přicházeli, přicházeli...a nakonec se nás tam sešlo přes 40. Každej si jen klepal na čelo, co to mám za rodiče, že si domů pozvu takové kvantum lidí, ale to byste nevěřili, kolik ptáků mě asi muselo posrat, protože se nic neztratilo, nezničilo, ani neznehodnotilo. No a hlavně tam jsme se dali dohromady. Poprvé jsme si potřásli rukou v létě na jednom minifestivale a od té doby si mě přidal na fb a jen jsme se potají špehovali. Přání se mi splnilo, na oslavu přišel a při mém obrovském překvapení jsme si fakt padli do oka. Nebo spíš jsme díky litrům alkoholu padli na sebe. Od té doby mám úsměv jako bumerang a jsem hrozně hépy. Jo a budu ho tady oslovovat Košil, protože miluje košile, já miluju košile a označení Pan Božský je trapný a jak si možná pamatujete, zde na blogu patřilo předtím největšímu trapákovi (hahah). A taky jsem na vymýšlení takových oslovení naprostý antitalent.

• Jestliže pojedete někdy do Prahy, vyserte se na Leo Express a volte Regio Jet.
• Jestliže pojedete někdy do Prahy kvůli koncertům, zkuste míň pít a více kontrolovat čas, jinak je prostě všechny prošvihnete.
• Jestliže pojedete někdy do Prahy a nestihnete ony koncerty, běžte do Crossu. Fakt, běžte tam! Za mě zatím nejlepší klub, v jakém jsem kdy byla.
• Dostat jako narozeninový dárek autoškolu není až taková výhra. Tedy ne pokud máte děvku komisaře jako naše město.
• S flaškou rumu se raději dělte. Ale jestli vás rajcuje myšlenka na páteční romantiku v objetí záchodové mísy, vřele doporučuji.
• Záchody jsou po litru vína a několika deci rumu celkem nebezpečná věc. Může se vám stát, že z něj vstanete, ale nějaké záhadné síly vás stáhnou zpět a vy rozbijete zadkem celej keramickej záchod a ještě si na prdeli nakreslíte parádní šrám přes celou půlku.
• Celý pobyt v Brně jsem se těšila, až mi Košil ukáže hospodu U Kamenožrouta, protože je tam celá skulptura toho bohovskýho týpka z Nekonečného příběhu. V hospodě jsme prý byli, ale nějak si to nepamatuju..
• U nás bývá zvykem, že když se řekne ,,jdeme na výšlap!" znamená to opít se během cesty jako hovado, a ono to s tou turistikou snad nějak dopadne. Proto jsme byli s Košilem překvapení, že jako jediní ze všech dvanácti lidí jsme cestou na Kozubovou popíjeli a byli hrozně veselí, zatímco ostatní upoceně vzdychali a užívali si svůj rekreační výstup.
• Tenhle článek jsem napsala před dvěma dny, ale pak se šlo zase pít..:D

Nečas otravoval i v Chorvatsku.

Chorvatská žravka

Padat na kamarády je nějakej můj novej druh sportu

Takhle dopadne váš mobil, když jedete s náma pít do Prahy.

Povinná výbava (v Rajcích je limetková vodka :D )

Heaven v RegioJetu (kamarádčino kapůčo skončilo o pár chvil na koberci :D )

Som vedoucí (ony epické narozeniny ♥)

Party ruka no.2, verze NAROZENINY (zleva: identifikační pásky, vzpomínka na supr léto na RfP, náramek přátelství od kamarádky, náramek od sestřenky, když jí bylo 5 let a party hodinky, které jsem dostala od bandy)