úterý 20. srpna 2013

bez názvu, bez obalu

Kdybych měla popsat veškerý prázdninový lapálie, který jsem stihla zažít, potřebovala bych na to dva zapršené dny volna, kdy bych jen sypala na čistý nepopsaný papír své skvělé, nepopsatelné zážitky. Nevím, jestli je to dobrý nebo špatný, ale na blog opravdu čas nemám. Jsem vytíženější než upocenej redaktor Blesku před uzávěrkou, a to jako nekecám. Před prázdninama nám šéfka v práci vyhodila jediného zaměstnance, kterou byla padesátiletá protivná blondýna, vzhledově podobná odbarvené indiánce, načež poté kvůli rodinným důvodům nás musela opustit i druhá brigádnice, a tak jsem spoustu směn odsrala já, jediný přeživší. Naštěstí jsme přijali i dvě další brigádnice, které si to odsraly během mého ,,rekreačního" pobytu na Rock for people. A tím také začnu.

• ROCK FOR PEOPLE
celý koncept se měl tak, že nás mělo jet 10, všichni narvaní v dodávce, oddávající se alkoholovému opojení, neřešící všelijaké číčoviny o válce v Afghánistánu, proč si Anička oblékla tělové silonky a proč Pepíček nosí ponožky v sandálích. Jenže věc se měla tak, že mému ,,panu Božskému" nějak během dvou týdnů, kdy jsem s ním nebyla, vynahrazoval mou společnost bohémský kamarád čerstvě po rozchodu, který se nebrání větám typu ,,všechny vztahy sou na hovno, hele užívej si dokud jsi mladej a nezadanej". A tak se z mýho úžasnýho, hodnýho, pozornýho pana Božskýho stal posranej zasranej sráč, který mě bez mrknutí oka dokázal celý pobyt na RfP ignorovat a to i přesto, že jsme si asi měsíc předtím plánovali, že tam pojedem spolu autem, budem spolu ve stanu a bude to naše společná ,,dovolená". Ani hovno, přátelé. Autem jsem jela se třemi pro mě téměř neznámými lidmi a spolu jsme ve stanu sice spali, ale to proto, že jsem na něj nějak zbyla. Takže i když jsem se opravdu snažila nedávat ostatním znát, jak hrozně mě tenhle kluk sere a jak ho i přesto hrozně zbožňuju a zároveň nenávidím, nebyla jsem prostě svá. Mezi ostatní jsem se asi zapsala jako nuda, která se nedokáže bavit ve větší skupině lidí, ale to mi bylo upřímně naprosto jedno. Já se s touhle bandou nedokázala bavit normálně, protože byl mezi nima i on a já byla v jeho společnosti tak strašně maličká. Tohle asi dokáže pochopit jen člověk, kterej se do někoho beznadějně zamiloval jako já, a kterýmu ten člověk rozdupal srdce na milion kousíčků. Horší je, že jsem s tím člověkem kamarádka 3 roky a on mě dokázal ze života vyhodit jako kus špinavýho prádla. Přitom by mi úplně stačilo, kdyby se projevil jako dospělý muž a upřímně mi řekl, že si celý ty 3 měsíce, kdy se mnou trávil veškerý svůj volný čas a motal mi hlavu, rozmyslel, a že chce být sám a užíval si a tyhle hovadiny. Nejsem žádná histerka. To jediný, co žádám, je upřímnost, a ne hrát mrtvýho brouka a čekat, že to samo vyšumí. To je bohužel problém dnešních kluků, se kterým jsem se opravdu setkala už poněkolikáté. Asi to sem nepatří a hlavně to nikoho nezajímá, ale já si píšu blog pro své uspokojení a potřebovala jsem se vypsat. Má důvěra k mužům byla tedy definitivně zlomena.

Nicméně, Rock for people měl SPOUSTU světlých stránek, kterým bych měla věnovat větší pozornost! Ale připadá mi to aktuální asi jako porod Pornelly Štikové, takže to rozepíšu jen ve zkratce: koncert 30STM mi připadal jako nějaká náboženská seance, ale show to byla věru krásná, na koncertě Foals jsem se při Late night rozbrečela štěstím a na Modestep jsme čekali hodinu v první řadě, a ač jsem od nich znala jen Sunlight a vůbec tomuhle dapstepu neholduju, počastovala jsem je jako nejlepším koncertním zážitkem ever. Zkrátka a dobře, RfP byl v globálu naprosto úžasným zážitkem a příští rok jedu určitě zas, ale jednoznačně měním sparing partnery.

• FESTIVAL DOKOŘÁN
už jste možná někteří pochytili, že žiju v okolí krátkých ostravskych zobaku, a tak mě tento mini festiválek neminul. Přijela jsem na druhý den festivalu, podstatně posilněna jahodovou vodkou a s kamarádkou si užila naprosto skvělý večer (překvapivě!) na Club stage. V noci jsme si zaslintaly nad vizážní stránkou Pólího Garanda a ve značně kolíbavém rytmu chůze se odebraly na byt kamarádčiného přítele. Zde jsem přespala, v 6 hodin ráno vstala a s největším headache ever jela do práce. V práci vyšťavená jak ovoce z UGO baru a večer to samý, jen s jinou sestavou. Tyhle karvinský hovádka se opíjely před vchodem do areálu, a když jsem se k nim blížila a začali na mě všichni řvát jménem, bylo jasné, že jsou zas narvaný jak cisterny. Celkem náhodou jsem tam zase potkala onu kamarádku a tak jsem zbytek večera nakonec zase trávila s ní. A aby bylo mé dejá vu kompletní, zase jsme přespaly u jejího přítele. Moc pěkný.

• VÍKEND S NAŠIMA V ČESKÉM KRUMLOVĚ
je mi jasný, že nadpis vás otrávil už u slova ,,s našima", ale já se netajím tím, že mám mamku a jejího občas trošku směšnýho přítele (takovej ten typ vesnickýho buráka, co nosí ledvinky, ponožky v sandálích, nelichotivě krátké kraťasy, slipové plavky a z prsou se mu tvořej parádní jedničky) hrozně ráda. Avšak nebýt mýho bráchy, s kterým se občas zasměju víc než na youtube u failů lidí padajících na držku, tak bych tuhle dovolenou asi hodila do pořadníku ,,ucházející." Jenže tohle nebyla ucházející dovolená, protože jsem konečně viděla náš českej klenot, na který bychom měli být sakra pyšný a neházet pořád hejty na to, jak to v ČR stojí za hovno, a tím je Český Krumlov! To je tak neskutečně krásný město, že by z toho roztálo i tvrďácký srdce džip džopera Metrixe. Třešničkou na dortu bylo však českokrumlovské legendární otočné divadlo, které považuju za svůj vůbec nejlepší kulturní zážitek. Byli jsme na hře ,,Jindřich VIII." a to bylo tak neskutečně vtipné, atmosférické a herecky geniálně podané, že mi srdce opravdu plesalo blahem. Nádherný víkend.

• OSTATNÍ JEDNODENNÍ AKCE
a ty jsou většinou důvodem, proč nestíhám nic. Ráno vstanu do práce, z práce běžím do Alberta koupit nějaké čucíky, jak by prohlásila Džambulka, a pak se s přáteli oddávám celovečerním pitkám, k čemuž patří i filosofování o životě, hejtování na opačné pohlaví, hejtování na vedro, hejtování na zimu, hejtování na všecko. Nechci to nějak zakřiknout, ale tohle léto je pro mě nejlepším létem, jaké jsem kdy zažila. A je to asi právě proto, že mám pořád co dělat, že mám bandu skvělých kamarádů, že jsem poznala celou řadu úžasných lidí a že se mi plní sny. A nějaké řešení vztahů a pana Božského jde stranou, i když mi každá jeho fotka na fb, kde jde vidět, že je mu očividně u prdele, jak hrozně jednomu člověku ublížil, dokáže pokazit celej den. Proto se snažím zaměstnávat se co nejvíc všelijakými aktivitami a i proto jsem se tak dlouho bránila napsat nějaký článek, protože jsem se děsivě bála toho, že se o něm zmíním. A hle, má tu celý odstavec. Omlouvám se tedy, že článek, kterej jsem se uráčila napsat až po dvou dlouhatánských měsících se rovná rubrice Láska, sex a trápení v časopísku Bravo, ale jsem bohužel zlomená žena a napsala bych toho ráda víc, ale svěží mysl mi bohužel stále zastírá má momentální nenávist k ,,panu Božskému"..

zamilovala jsem se do nadkolenek

oslava kamarádčiných narozenin, solidní babská opíječka ve stylu Sexu ve městě zakončená tancovačkou v disco trisco clubu

přijela mi kamarádka z Čech, se kterou jsem strávila úžasných 5 dní malováním, česáním, focením a absolutním nicneděláním ♥

máme trošku srandovní psy

kamarádka cestou na Čeladnou, mangové Mystery milujem!

láska, slzy a zimomriavky

epický závěr 30STM

někdy na začátku léta, kdy se silonky ještě nerovnaly upoceným smradlavým nohám

vlevo- opilá v Albertu, achjo
vpravo - uspořádala jsem GIRL GRILL PARTY, kdy se v mém domě sešlo asi 15 holek za účelem spojit své síly a ztřískat se jako prasátka, zde už trošku v jiném stavu cvičím psa.


láska k městu
best friend box pro nejlepší kamarádku
festivalová ruka




4 komentáře:

  1. Zase super napsanej článek :D Uplná Bradshawová! ;)
    A mrzí mě že si v můj živočišný druh ztratila důvěru :/ :) Ale zpátky k pozitivním věcem - tvůj článek mě přesvědčil, přiští rok jedu na rokfór! 30StM, Foals a další jsou tutovka, že tam byl Modestep jsem zjistil až teď! :D Sice plánujeme s kámošema "menší" výlet do Amstru na začátku července, ale čas si určitě udělám! :D Jinak ČK je absolutně nádhernej a Paulie Garand je borec, jednak stylovej, jednak má vtipný texty který dokonce dávaj občas i smysl, i když nechápu jak na ně ten člověk přišel (viz třeba Mámin hodnej syn) :DD Doufám že si čas najdeš na další článek ;) PS: Fotku psa ti sem hodim co nejdřív :D

    OdpovědětVymazat
  2. tady ho máš :D https://plus.google.com/113453301087140959883/posts/brC6rMXg8My mamka se jí snažila naštelovat uši jako to má Dobby, ale Adina odmítala spolupracovat, takže alespoň takhle :DD Ještě jsem v komentáři zapomněl dodat,
    že podkolenky (u holek :D) jsou absolutně skvělá věc a že by ses měla kouknout nebo přečíst Perks of being a Wallflower, (pokud si to už neudělala :D) příjde mi že je to trochu k tématu první části článku ;) A taky je tam skvělej soundtrack! :DD

    OdpovědětVymazat
  3. hm..pět dní malování a česání? To muselo být super ne? :D:D

    OdpovědětVymazat
  4. Tie psíky sú krásne. :) Super fotky.

    OdpovědětVymazat