pátek 28. června 2013

měsíc za námi, tři dny před námi

Krásný podvečer silná devatenáctko!

Měsíc s měsícem se sešel, slunko s mraky vystřídalo a já nenapsala ani jedné litery na blog. Místo omluv a výmluv, proč jsem se neozvala, vám celé tajemství prozradím rovnou hned - jsem blbej flákač a projevuje se to ve všech směrech mého života, ale kdybych tvrdila, že jsem na blogování ani nepomyslela, byla bych ulhanější než Zeman ve své volební kampani. Měsíc je prakticky úplně zanedbatelný časový úsek, ale stihlo se mi toho stát víc, než za celé dvě série Ordinace v růžové zahradě. Zkusím vám to tedy, pro změnu (haha), napsat v bodech.

Začala bych nejžhavější novinkou, a to příběhem, kterak mi v hlavince přeskočilo a rozhodla jsem se obarvit na blond. Teda, blond..chtěla jsem pramínky, co budou vypadat jako vyšisované od slunka, jenže naštěstí mají i mé vlasy víc rozumu než já, a tak se naším domácím experimentem nenechaly zdolat a i po třech hodinách působení barvy mám barvu téměř stejnou. Budu bruneta navždy. Peace.

Když zabruslíme trochu do minulosti, byla jsem přijata na vysokou, což je pro vás asi tak přínosné jako reklamy na youtube, takže tuhle pasáž rovnou přeskočím a přejdu na krátký příběh, jak jsem tuto novinku oslavila. House party u kamaráda čítající 30 neunavitelných mladých alkoholiků. Obrovská aparatura, obrovské bongo, obrovský trychtýř, obrovské množství alkoholu, obrovská postel, pro většinu obrovské okno. Před půlnocí jsme se všichni sebrali a šli zařádit na AC/DC revival na místních obecních slavnostech. V životě jsem si koncert takhle neužila. V životě jsem neřvala zpěvákovi do obličeje a neosahávala kytaristu. V životě jsem si z koncertu odnesla hodně, zmáčený vlasy a hadry pivem, roztrhaný kecky, ale dvě obrovské modřiny na kolenou byly pro mě novinkou (když jsem je následující den ukázala kamarádkám, vzápětí jsem se musela dušovat, že to nejsou modřiny z koberce v zápalu vášně). Po koncertě jsme šli zpátky do partyhousu a zbytek už vám snad vykládat nemusím. Ráno headache, až to hezký nebylo, nebyl hezký ani pohled na mé party-kolegy a už vůbec ne na naše boty, které byly totálně zasrané z koncertu od bláta. No nic, uznávám, že v psané podobě to nezní tak božsky, takže toho asi necháme.

A navíc, rozepisovat se o každé akci, která se udála za tenhle měsíc, by bylo děsně vyčerpávající, takže ve zkratce: byla jsem s kamarádkama koupat se na jezeře, zažila jsem v pěti lidech jednu z nejzvrhlejších party, objednala si mini pizzu, ze který byste nenasytili ani děcko v Africe, sežrala tuny baget v Subway, shlédla celé Game of thrones, přečetla dvě skvělé knihy, hrála ve 3 ráno s bandou Slendermana, dvakrát brutálně zaspala do práce, poprvé v životě se zhulila (nevermore), vypila hektolitry ledové tříště na pouti, poprvé se opila na rodinné oslavě, poznala spoustu! nových lidí a přitom odpracovala neskutečný počet hodin.

Ale ta největší událost začíná v pondělí, což jak jistě víte, znamená ROCK FOR PEOPLE!! A jaký je náš plán? Je nás 10 punkáčů, jedem v dodávce na které bude zezadu transparent Just married a na podvozku připevněné plechovky. Hodláme se tam zpráskat jako psi a v tomhle stavu zůstat až do pátku. Co se týče hudby, já tam jedu jen kvůli dvěma kapelám, a hoši z Marsu k nim fakt nepatří. Téma příštího článku je vám tedy znám :)

trapas duckface

fit chléb, rajčata, opékaná cuketa, sýr, bazalka

pro pár fotek vylezla jsem na naši strašidelnou stodolu

z období největšího horka

moje surikata ♥




songa, která mi nedá spát

4 komentáře:

  1. Tvé články se skvěle čtou, jsou vtipné, používáš vtipná přirovnání, prostě super :) jen tak dál..

    OdpovědětVymazat
  2. něják mi to uniklo a přečet jsem si ho až teď - ale konečně!! :D Surikata je supr, náš si zase obrací uši na ruby a vypadá úplně jako Doby :DD

    OdpovědětVymazat
  3. Ty šortky a košile,áá<3

    OdpovědětVymazat